Fakta o kastraci feny

Kastrace je preventivní zákrok zabraňující vzniku některých vážných až smrtelných onemocnění a může proto výrazně prodloužit život feny, mimo to je samozřejmně základní metodou kontroly populace psů.
Období hárání feny je nepříjemné pro každého majitele, který netouží po chovu a štěňatech. Fena je neklidná, neposlušná, špiní (poševní výtok), utíká a může nechtěně zabřeznout. Takto flustrovaný majitel nejčastěji vyhledá veterináře s prosbou o zamezení říje, málo který, si ale pod tímto termínem představí rovnou kastraci. Z lékařského hlediska ale jiný bezpečny způsob zamezení hárání neexistuje, přesto majitelé často požadují zamezení hárání prostřednictvím hormonálních přípravků (deriváty progesteronu). Takovéto zásahy do organismu feny však představují vysoké riziko zdravotních komplikací, přispívají zejména k rozvoji hnisavého zánětu dělohy fen.

 

Regulace a kontrola populace je z lékařského hlediska ale ten méně podstatný důvod kastrace. Hlavním důvodem je prevence onemocnění pohlavních orgánů, mléčné žlázy a odstranění potíží spojených s pseudograviditou (falešná březost). Rovněž při řešení diabetu (cukrovky) je kastrace nezbytnou součástí léčby. 

 

Onemocnění mléčné žlázy = nádory mléčné žlázy

 Nádory mléčné žlázy patří mezi nejčastější nádory fen. Velká většina těchto nádorů je maligních (zhoubných) s nejčastější metastází (šíření) do plicní tkáně. Jejich tvorba je mimo jiné podmíněna produkcí pohlavních steroidních hormonů, které se tvoří ve vaječnících (estrogenu a progesteronu). Kastrací zamezíme produkci těchto pohlavních hormonů, jejichž působení na mléčnou žlázu je hlavním spouštěcím faktorem pro vznik nádorového bujení. Obecně se dá říct, že čím dříve se operace provede, tím větší je ochranný efekt proti tomuto onemocnění. Již po prvním hárání je totiž mléčná žláza stimulována steroidními hormony k rozvoji, u některých jedinců i nadměrně, vyvine – li se pseudogravidita (falešná březost), takto výrazné zbytnění je velmi rizikové k rozvoji nádorového bujení. Studie prokazují, že provedení kastrace ještě před prvním háráním má 99% ochranný efekt před rozvojem nádorového bujení, jakýkoliv další cyklus míru ochrany snižuje. Po prvním hárání je to již jen 92% ochrana. Kastrace po 3 – 4 hárání tento preventivně ochranný efekt již úplně ztrácí.

 

Foto: Nádor mléčné žlázy – s takhle velkým útvarem často teprve majitelé přichází

 

Pyometra – hnisavý zánět dělohy

 Akutní život ohrožující onemocnění zejména starších nekastrovaných fen, nebo fen, u kterých byla říje potlačována hormonálními preparáty. K rozvoji pyometry dochází nejčastěji 1 až 3 měsíce po hárání. Během hárání je vlivem steroidních hormonů nadměrně stimulována děložní sliznice – ta je překrvená, zbytnělá a zmnožují se v ní děložní žlázky, které produkují velké množství hlenu. Hlen se přes silnou děložní vrstvu nedokáže vstřebat, hromadí se v děloze, a pokud dojde k jeho infekci bakteriemi, rozvíjí se pyometra. Ke zbytnění děložní sliznice může docházet postupně během několika předcházejících hárání, proto se pyometra vyskytuje hlavně u starších fen, nebo u fen stimulovaných hormonálními preparáty. Největší riziko tohoto onemocnění spočívá v rychlém rozvoji sepse při uzavřené formě pyometry (děložní krček je uzavřený, hnis se hromadí v děloze a bakterie či toxiny přechází do krve).

 

Foto: Vedle odoperované feny po pyometře leží pro srovnání velikosti její naplněná děloha

 

Kastrace tedy odstranění vnitřních pohlavních orgánů, vaječníků (ovariektomie) a případně i dělohy (ovarihysterektomie), zamezuje riziku vzniku patologií na pohlavích organech a vážným onemocnění.

 

V našich podmínkách se nejčastěji kastrují feny po dosažení pohlavní dospělosti, tedy po prvním hárání, což je individuální, nejčastěji mezi 6 – 12 měsícem. Vzhledem k prevenci onemocnění mléčné žlázy by bylo nejideálnější kastrovat nechovné feny ještě před prvním háráním, tím ale riskujeme fakt, že fena nemusí psychicky či fyzicky dospět. Nicméně v USA se (zejména v útulcích a nechovných chovech) kastrují štěňata od 6 týdnů věku, tedy ještě před odchodem k novým majitelům. Jelikož se ve většině případů jedná o křížence nelze přesně posoudit vliv brzké kastrace na psychickou ani fyzickou dospělost. Optimální termín pro provedení kastrace je nejdříve od jednoho měsíce po hárání a nejpozději jeden měsíc před očekávaným háráním. Kastraci se nedoporučuje provádět při právě probíhající říji z důvodu většího prokrvení pohlavního aparátu a tím možného většího krvácení.

Pokud neplánujete chov, je nejvhodnější vykastrovat fenu co nejdříve, nebo co nejdříve po té co se rozhodnete na chovné feně přestat chovat (např. kvůli stáří, komplikacím při porodech, či jiných zdravotních problémech).

 

Komplikace a nevýhody kastrace

 

Anestezie

Kastrace probíhá v naprosté většině případů bez problémů a feny ji snášejí velmi dobře. Musíme si však uvědomit, že se jedná o složitý chirurgický zákrok v anestezii, který má i svá rizika. V průběhu vlastní operace je to především riziko narkózy. Je logické, že narkóza u mladé zdravé feny bude bezpečnější, než u zvířete staršího či nemocného, přeseto i u mladých jedinců se mohou vyskytnout vážné komplikace z důvodu vrozených vad. Před vlastní operací je tedy vhodné provést předoperační vyšetření: hematologickou a biochemickou analýzu krve, RTG hrudníku a případně EKG. Pro každou věkovou i zdravotní kategorii je pak lékař na základě výsledků předoperačních vyšetření schopný vybrat šetrnou narkózu, která minimalizuje většinu rizik. Stejně důležitý jako výběr anestetika je i monitoring pacienta při narkóze. Životní funkce se v průběhu operace sledují jednak klinicky, a také pomocí přístrojů, jakými jsou např. pulzní oxymetr (sleduje sycení krve kyslíkem), elektrokardiograf (sleduje činnost srdce) a kapnograf (měří množství vydechovaného kysličníku uhličitého).

 

Rané pooperační komplikace

Kastrace patří k náročnějším chirurgickým zákrokům v dutině břišní. Hlavními pooperačními komplikacemi jsou infekce a krvácení. Rizika jejich vzniku je možné minimalizovat dodržováním standardních postupů, nicméně zcela vyloučit je nikdy nelze. K naprosto nezbytným zásadám při operacích patří asepse, sterilita, antibiotická clona a dostatečné tlumení bolesti. V rámci domácí postoperační péče je nutné zamezit olizování operační rány a její následné infekci nebo dehiscenci (rozestoupení).

 

Pozdní pooperační komplikace

V případě, že nedojde ke kompletnímu odstranění vaječníků (ponechání části ovariální tkáně, přítomnost ovariálních cyst), objevují se po určité době po operaci opět říje. (Tato říje není plodná, jelikož odstraněním vaječníků došlo k zamezení komunikace s dělohou).

Další nežádoucí komplikací může být pahýlová pyometra (hnisavý zánět děložního pahýlu) v případě, kdy nebyl děložní pahýl po odstranění dělohy řádně ošetřen, nebo byla ponechána větší část dělohy.

 

Močová inkontinence

Výskyt močové inkontinence u kastrovaných fen je dáván do souvislosti s poklesem produkce estrogenů. Výskyt je vyšší u fen větších plemena u obézních jedinců. Dle posledních výzkumů nemá vliv na častější výskyt inkontinence odstranění dělohy ani věk, při kterém byla kastrace provedena, pokud zvíře bylo starší 4 týdnů. Přesto určitou modifikací operace (fixace děložního pahýlu) lze snížit riziko inkontinence u predisponovaných (zejména obézních) jedinců.

Projevy inkontinence mohou mít různou intenzitu od nočního pomočování několikrát do roka až po neschopnost zadržet moč, která pak spontánně odkapává neustále.

 

Problémy se srstí

Jedná se o vzácné onemocnění projevující se ztrátou srsti v okolí zevních genitálií a řitního otvoru s přechodem na boky a břicho. U dlouhosrstých plemen, a to především u fen s rezavou barvou srsti se může změnit barva srsti (zesvětlá) a také u nich pozorujeme absenci pesíků, takže postižená místa vyvolávají dojem štěněcí srsti.

 

Obezita

U vykastrovaných fen se vlivem odstranění pohlavních hormonů snižuje bazální metabolismus, což způsobuje, že fena má podstatně nižší spotřebu energie. Stejné, či nekontrolované krmení při nezvýšené aktivitě vede k ukládání přebytečné energie ve formě tuku. Řešením je snížení energetické hodnoty krmiva, samozřejmě s dostatečným množstvím a vhodným poměrem ostatních složek nebo zvýšení pohybové aktivity, případně kombinace obou.

Obezita je čistě individuálním problémem, na čemž mají z větší míry podíl zejména nedůslední majitelé. Obezita zvířeti velmi škodí a majitelé by měli vždy zvážit jak aspekt výživy a aktivity, tak i genetické a lékařské predispozice zvířete a tomu přizpůsobit výživu i fyzickou aktivitu.

 

Kastrace feny má samozřejmě své výhody i jisté nevýhody. Nicméně je zřejmé, že u jedinců, u kterých není záměrem zachování plodnosti, pozitiva velkou měrou převažují nad negativy.

 

Pokud vás zajímá toto téma, již brzy uveřejníme fotodokumentaci kastrace jedné členky naší smečky – pointřice Aby, nebo si přečtěte předchozí článek ,,Mýty a fámy o kastraci“.

MVDr. Veronika Stárková (Bejblová)